Dotazník PGSI — Problem Gambling Severity Index — vznikl v roce 2001 v Kanadě jako součást nástroje Canadian Problem Gambling Index. Autoři Jackie Ferrisová a Harold Wynne ho navrhli tak, aby byl dost krátký pro populační výzkum a zároveň dost přesný pro záchyt rizikových hráčů. Dnes s ním pracují britská Gambling Commission, australští i evropští regulátoři a v Česku ho ve svých studiích využívá Národní monitorovací středisko pro drogy a závislosti.
Screening znamená záchyt, ne diagnózu. Patologické hráčství podle klasifikace MKN-10 může určit výhradně adiktolog nebo psychiatr na základě vyšetření. Test slouží k tomu, aby člověk věděl, jestli má o čem mluvit.
Na co se test neptá
Rozdíl proti očekávání většiny lidí je zásadní. PGSI nezjišťuje, jak často se hraje ani kolik se prosází.
Mapuje dopady — jestli se vrací honba za prohrou, jestli člověk kolem hraní lže, jestli se objevují půjčky, zdravotní obtíže nebo pocity viny. Právě tyhle efekty, ne objem hraní, odlišují rekreační hraní od problémového. Člověk s vysokým příjmem může prohrávat desetitisíce a mít nízké skóre; jinému stačí zlomek částky a dopad je destabilizující.
Časový rámec všech otázek je posledních dvanáct měsíců. Hodnotí se tedy aktuální vzorec chování, ne zkušenost z dospívání.
Bodování
Každá otázka má čtyři možnosti odpovědi. Nikdy je nula bodů, někdy jeden, většinou dva, téměř vždy tři. Maximum je 27 bodů.
Při váhání mezi dvěma stupni doporučují poradny volit ten vyšší. Mírné nadhodnocení vede k opatrnějšímu doporučení, podhodnocení jen odsune krok, který by pomohl.
Devět otázek
Vztaženo k posledním dvanácti měsícům — jak často k popsané situaci došlo?
- Sázeli jste víc, než jste si mohli dovolit prohrát?
- Potřebovali jste sázet stále vyšší částky, abyste dosáhli stejného vzrušení?
- Vrátili jste se hrát další den, abyste vyhráli zpět prohrané peníze?
- Půjčili jste si peníze nebo něco prodali, abyste měli na sázení?
- Měli jste pocit, že byste mohli mít s hraním problém?
- Způsobilo vám hraní zdravotní obtíže včetně stresu nebo úzkosti?
- Kritizoval vás někdo za sázení nebo tvrdil, že máte problém s hraním — bez ohledu na to, jestli jste s tím souhlasili?
- Způsobilo vaše hraní finanční potíže vám nebo vaší domácnosti?
- Cítili jste vinu kvůli tomu, jak hrajete, nebo kvůli tomu, co se při hraní stalo?
Čtyři pásma
0 bodů. Test nezachytil žádný z varovných signálů. Preventivní nastavení herních limitů má smysl i tady — jako pojistka pro horší den, ne jako reakce na problém.
1 až 2 body. Ojedinělý signál. PGSI tuto skupinu označuje jako hráče s nízkým rizikem a tvoří největší podíl aktivních hráčů. Namístě je nastavit nebo zpřísnit limity a test si za tři měsíce zopakovat.
3 až 7 bodů. Hraní podle dotazníku už reálně dopadá na finance, vztahy nebo psychiku. Jde o pásmo, ze kterého se k patologickému hráčství přechází nejčastěji. Samotné limity zpravidla nestačí — zvažuje se sebevyloučení u provozovatele a konzultace na lince pomoci.
8 a více bodů. Vzorec odpovídá kritériím problémového hraní. Diagnóza to není, ale stav se bez zásahu obvykle sám nezlepší. Doporučený postup je hovor s odborníkem, plošná blokace přes panic button nebo zápis do rejstříku vyloučených osob a domluvená konzultace v adiktologické ambulanci.
Kde má test slepá místa
Vysoký příjem. Ztráty, které se neprojeví jako finanční problém ani nevedou k půjčce, snižují skóre bez ohledu na to, jak vypadá vztah ke hře.
Nedávná pauza. Test hodnotí posledních dvanáct měsíců. Kdo půl roku nehrál, může mít skóre nízké, přestože v předchozí fázi byl problém intenzivní. Abstinence není totéž co vyřešená situace.
Popírání. Část otázek se ptá na pocity — vinu, vnímaný problém, reakce okolí. Ve fázi popírání je lidé zpravidla potlačují. Když test vyjde nízko, ale okolí dlouhodobě upozorňuje na opak, je vypovídající spíš to okolí.
Existují i jiné nástroje. Lie/Bet má dvě otázky a slouží jako rychlý filtr, SOGS jich má dvacet a dlouho platil za standard. PGSI je z nich nejvyváženější mezi krátkostí a přesností, proto se používá v populačních studiích.
Za koho test vyplnit nejde
Odpovědi na otázky po vině, úzkosti a vnímaném problému za druhého člověka nikdo poctivě nezodpoví.
Blízcí mají k dispozici pozorovatelné signály: peníze mizející z účtu bez vysvětlení, nové půjčky a neuhrazené složenky, vyhýbání se rozhovoru o financích, kolísání nálady v rytmu hraní, půjčky od různých lidí v rodině tak, aby se okruhy nepotkaly. Podrobněji se tomu věnujeme v textu pomoc blízkým hráčů.
Linka pomoci přijímá hovory i od rodinných příslušníků a pracovníci s výsledkem testu umějí pracovat.
Co s výsledkem
Podle dat českých adiktologických zařízení uplynou mezi vznikem problému a prvním vyhledáním pomoci v průměru zhruba čtyři roky. Screeningový dotazník tuhle mezeru sám nezkrátí — pomůže jen tomu, kdo po něm sáhne dřív, než ho k tomu donutí okolnosti.
Kde hledat pomoc
- Linka pomoci pro hráče hazardních her a jejich blízké — 777 477 877 (nonstop, bezplatná, anonymní; provozuje Centrum Naberte kurz, Společnost Podané ruce)
- Národní linka pro odvykání — 800 350 000 (bezplatná, pracovní dny; chciodvykat.cz)
- Klinika adiktologie 1. LF UK a VFN v Praze — odborná ambulantní péče, online poradna a screeningové testy
- Mapa pomoci — vyhledávač adiktologických služeb podle krajů na drogy-info.cz
- hazardni-hrani.cz — informační portál Národního monitorovacího střediska s testem rizikovosti hraní
- Rejstřík fyzických osob vyloučených z účasti na hazardních hrách (RVO) — o zápis lze požádat Ministerstvo financí i dobrovolně
- Seznam držitelů licence a registr nepovolených internetových her — Ministerstvo financí ČR
18+ Hazardní hraní může být návykové. Tento článek je informativní, nenahrazuje odbornou ani právní pomoc.
